sobota 26. května 2012

Profipravo.cz: přehled článků 21. týdne

Články publikované v 21. týdnu na webu o judikatuře Profipravo.cz:

Obchodněprávní shrnutí:
K vydržení práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu
K péči řádného hospodáře („přenesení sídla bez změny společenské smlouvy“)

Občanskoprávní shrnutí:
K odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou nedostatečným poučením
K nicotnosti správního rozhodnutí o restituci pozemků
K posouzení míry účasti provozovatelů vozidel na způsobení škody
Ke zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001Sb.
K účinkům novely č. 105/2000 Sb. na běh lhůty k vypořádání SJM

Procesní shrnutí:
K překážce zahájeného řízení („rozdílné právní posouzení žalobního nároku“)
K překážce věci rozhodnuté při zamítnutí návrhu na změnu žaloby
K formulaci výroku soudního rozhodnutí

Z rozhodnutí dalších soudů:
ÚS: Omezení vlastnictví z důvodu obecného zájmu
ÚS: Odůvodnění výroku o náhradě škody v trestním řízení
ÚS: Transparentnost a předvídatelnost soudního řízení
ÚS: Průtahy v řízení o vypořádání BSM
ÚS: K výši odměny ustanoveného advokáta
ÚS: Prohlídka jiných prostor a pozemků před zahájením tr. stíhání

Monitoring:
2 místa státních zástupců u OSZ v Ostravě

neděle 20. května 2012

Profipravo.cz: přehled článků 20. týdne

Máte-li málo času (kdo by neměl) a rádi byste rychlý přehled všech článků, které jsme publikovali na stránkách Profipravo.cz v právě končícím týdnu, zde je: seznam článků 20. týdne.

Obchodněprávní shrnutí:

K nárokům solidárních věřitelů vůči spoluvěřiteli (úpadci)
Ke smlouvám, z nichž vzniká pohledávka za podstatou dle § 31 odst. 2 písm. e/ ZKV


Občanskoprávní shrnutí:

K neprojednání nároku na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení
K přiměřenosti délky řízení při podání k věcně nepříslušnému soudu

K posuzování nejlepšího zájmu dítěte v řízení podle § 62 ZOR
K nepravdivému souhlasnému prohlášení otcovství k dítěti

Procesní shrnutí:

K podjatosti soudce v řízení o nároku na náhradu újmy z průtahů v řízení


Z rozhodnutí dalších soudů:

ÚS: Přepjatě formalistické posuzování platnosti směnky
ÚS: Náhrada nákladů řízení u tzv. formulářových žalob
ÚS: Zastoupení nejvyššího státního zástupce při podání dovolání
ÚS: Hrazení nákladů exekuce při nedostatku exekučního titulu
ÚS: Aplikace § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ do 31.12.2012
ÚS: Spravedlivý proces při rozhodování o nákladech exekuce


Monitoring:

ÚS zamítl návrh na zrušení zdanění fotovoltaických elektráren
Ústavní soud zrušil platovou restrikci vůči soudcům
Výběrové řízení na funkci soudce Tribunálu Soudního dvora EU

sobota 12. května 2012

Právní věty 11. 5. 2012

19. týden jsme zakončili dvěma procesními větami:

K aplikaci ust. § 174a odst. 3 občanského soudního řádu
Ustanovení § 174a odst. 3 občanského soudního řádu se užije jen u těch návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu, které byly podány za účinnosti občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 218/2011 Sb.

K tzv. alternativnímu hromadění žalob proti více osobám
Nemá-li žalobce potřebnou jistotu o tom, která z více osob má ve věci tzv. pasivní legitimaci, zákon mu umožňuje podat žalobu proti všem v úvahu přicházejícím osobám; také v tomto případě ovšem platí, že musí být ze žaloby patrno, jaká práva uplatňuje proti každému ze žalovaných, popřípadě že požaduje po více (všech) žalovaných poskytnutí plnění solidárně (společně a nerozdílně) nebo tak, že plněním některého ze žalovaných zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost ostatních.

Požadovala-li žalobkyně zaplacení částky po "žalované 1) nebo žalované 2)", představuje její procesní úkon podle svého obsahu tzv. alternativní hromadění žalob proti více osobám, které ve svých důsledcích neumožňuje spolehlivě stanovit, kdo je účastníkem řízení na straně žalované. Občanský soudní řád takovéto "alternativní" označení žalovaných nepřipouští. Žaloba, kterou by se žalobce domáhal, aby mu stejnou povinnost splnilo alternativně více žalovaných, by byla z hlediska ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. neurčitá a pokud by ani postupem podle § 43 o. s. ř. tato vada nebyla odstraněna, musel by soud žalobu odmítnout. Proto je rovněž nepřípustné provádět změny v okruhu účastníků, které by vedly k alternativnímu hromadění žalob.

Právní věty 10. 5. 2012

Jakým způsobem musí spoluvlastník nemovitosti žalovat na určení existence věcného břemene a zda podle bývalého zákoníku práce mohl zaměstnavatel odstoupit před skončením pracovního poměru od sjednané konkurenční doložky, se dozvíte z právních vět rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaných na stránkách Profipravo.cz ve čtvrtek 10. 5.:

K žalobě spoluvlastníka na určení existence věcného břemene
V žalobě o určení věcného břemene ve prospěch panující nemovitosti, která je předmětem spoluvlastnictví, musí na žalující straně vystupovat všechny osoby, které jsou zapsány v katastru nemovitostí jako její spoluvlastníci. Pokud některé osoby zapsané v katastru nemovitostí jako spoluvlastníci panující nemovitosti nechtějí vystupovat na straně žalující, nezbývá žalobci, než aby je označil v žalobě za žalované.

Ke zrušení konkurenční doložky zaměstnavatelem dle sZP
Zásadě "pacta sunt servanda" a požadavku na stabilitu pracovněprávních vztahů odpovídá požadavek, že zaměstnavatel smí, bylo-li to sjednáno, od konkurenční doložky jen v době do skončení pracovního poměru účastníků odstoupit nebo ji jiným způsobem jednostranně "zrušit", avšak pouze z důvodů, které byly se zaměstnancem předem sjednány a které nepředstavují zneužití práva na jeho úkor.

čtvrtek 10. května 2012

Právní věty 9. 5. 2012

Ochrana pokojného stavu = hlavní téma judikátů zveřejněných na stránkách Profipravo.cz ve středu 9. května 2012. Právní věty zní:

K dlouhotrvajícímu řízení o ochraně pokojného stavu
Předpokladem pro poskytnutí ochrany pokojného stavu podle § 5 obč. zák. je, že návrh je podán správnímu orgánu v době, kdy jde o aktuální zásah do pokojného stavu; pokud se nový stav, vyvolaný zásahem, stal pokojným, ochranu nelze poskytnout.

Naproti tomu není významné, jak dlouho trvá řízení ohledně návrhu na poskytnutí ochrany; postiženému nelze přičíst dobu trvání sporu k tíži a ochranu odmítnout jen proto, že nebyla poskytnuta v přiměřené době. Když zákonodárce umožnil projednat věc týkající se ochrany pokojného stavu poté, co proběhlo správní řízení, v řádném dvouinstančním občanském soudním řízení (část pátá občanského soudního řádu), musel nutně počítat s tím, že řízení v těchto věcech se prodlouží; již vzhledem k počtu možných „instancí“ je dosažení rychlého definitivního rozhodnutí obtížné. Ani průtahy v soudním řízení nemohou mít vliv na obsah rozhodnutí; případné nároky z nich vyplývající lze uplatnit podle zákona č. 82/1998 Sb.

Ke vztahu ochrany pokojného stavu a ochrany práva
Nelze přisvědčit tvrzení, že se postižený měl domáhat přímo ochrany práva, a protože tak neučinil, uplatňuje nárok na ochranu pokojného stavu podle § 5 obč. zák. v rozporu s dobrými mravy. Nárok na ochranu pokojného stavu má jiný skutkový základ a ostatně i jiný účel než ochrana práva; nelze dovodit, že by ten, kdo žádá ochranu pokojného stavu, musel současně žádat i o ochranu práva.

K zastavení řízení o způsobilosti k právním úkonům
Řízení o způsobilosti k právním úkonům podle § 186 a násl. o. s. ř. je řízením, v němž je na jedné straně založena povinnost soudu k zahájení řízení za podmínek uvedených v § 186 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. Zákon však v dalších ustanoveních umožňuje dokonce zrušení rozsudku o způsobilosti k právním úkonům (zbavení, omezení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům), jestliže se později ukáže, že pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům nebyly podmínky. Jde tedy o zvláštní druh řízení, v němž povinnost soudu k zahájení řízení a následnému vydání (případně nevydání) rozhodnutí o způsobilosti k právním úkonům, plyne z ustanovení zákona. Případné zastavení takového řízení tak nemůže být považováno za případ nezákonného rozhodnutí, které bylo zrušeno a s nímž by mohly být spojovány účinky předvídané v ustanovení § 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb.

K mimořádnému zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění
Mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění judikatura již neomezuje pouze na případy vysoké a mimořádné úrovně předchozího uplatnění poškozeného ve společnosti, nýbrž přiznává je i v případech dalších, např. jestliže poškozený je pro následky úrazu téměř vyřazen ze života a jeho předpoklady k uplatnění ve společnosti jsou téměř ztraceny, přičemž těmto případům vyhrazuje větší rozsah zvýšení, takže dokonce připouští mimořádné zvýšení náhrady i v případech méně závažných (byť stále ještě mimořádných); rozdíly v závažnosti poškození zdraví a v rozsahu omezení, jež toto poškození zdraví vyvolalo, se však pochopitelně musí projevit i v rozdílné míře zvýšení náhrady.

Zvyšování odškodnění však musí mít jisté hranice, zachovat si racionální vztah k obecně závaznými právními předpisy nastavené úrovni bodového ohodnocení jednotlivých následků poškození zdraví i jeho peněžního vyjádření, respektovat požadavek srovnatelnosti s jinými obdobnými případy, nesmí být projevem libovůle a mít zjevně likvidační účinky pro subjekty k náhradě škody povinné (přičemž není zásadně rozhodné, zda škodu hradí sám škůdce nebo pojišťovna).

úterý 8. května 2012

Právní věty 7. 5. 2012

Tři civilní judikáty na začátku nového týdne:

K porušení stanov zájmového sdružení právnických osob
Zájmové sdružení ve smyslu § 20f a násl. obč. zák. vytvářejí právnické osoby a vzájemné vztahy upravují stanovami (lex contractus). Skutečnost, že se tyto subjekty staly členy zájmového sdružení, nic nemění na tom, že vztah sdružení a jeho členů je vztahem občanskoprávním. Porušení stanov zájmového sdružení při rozhodování jeho orgánu je nepochybně porušením práva, a protože zákon nestanoví jinak, lze se proti tomu, kdo právo porušil, domáhat ochrany u soudu.

Stanovám je třeba v tomto případě přisuzovat význam společenské smlouvy, neboť představují přílohu zakladatelského dokumentu, jehož výsledkem byla právě též konkrétní úprava vnitřních poměrů sdružení a vzájemných vztahů jeho členů. Při jejich porušení by proto měla být dána možnost domoci se u soudu nápravy. Pro tento účel lze pokládat za oprávněné připustit i žalobu s petitem znějícím na určení, že určité ustanovení je v souladu s právními předpisy České republiky, včetně možného řešení prejudiciálních otázek, které se při jejím projednání vyskytnou. Jeví se tedy, že je dán naléhavý právní zájem na žalobě ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř.

K uložení povinnosti vydat plynoměr podle § 71 energetického zákona
Posuzovaná žaloba ve své podstatě směřuje k tomu, aby žalobkyně získala přístup do prostor žalovaného a aby zde její pracovník mohl demontovat její plynoměr. K tomu ji opravňuje § 71 odst. 8 energetického zákona, podle kterého jsou výrobci plynu, zákazníci a provozovatelé podzemních zásobníků plynu povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy kdykoliv přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení.

Povinnost vydat plynoměr podle § 71 odst. 8 zák. č. 458/2000 Sb. není v dané situaci ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos), přičemž žalovaný není povinen ani jej demontovat, ani někam dopravit. Při posuzování důvodnosti žaloby tedy není rozhodné, zda žalobní návrh zní na zpřístupnění nebo na vydání. Nejpřesněji danému stavu odpovídá žalobní návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost umožnit žalobkyni přístup do prostor, v nichž se nachází plynoměr, a demontáž plynoměru. Nelze však vyloučit ani žalobní návrh na uložení povinnosti plynoměr vydat, a to ať už je s dovětkem „za účasti pověřeného zástupce“ nebo bez tohoto dovětku.

Volba jedné či druhé formulace může mít význam při výkonu rozhodnutí. Z tohoto pohledu lze za stávající právní úpravy výkonu rozhodnutí považovat žalobní návrh znějící na vydání plynoměru dokonce za vhodnější prostředek k ochraně práva žalobkyně, než by byl žalobní návrh znějící na umožnění přístupu a demontáže.

K určení věřitele zkráceného odporovatelným právním úkonem
S názorem odvolacího soudu, podle kterého je právní úkon dlužníka odporovatelný jen tehdy, jestliže ho učinil v úmyslu zkrátit věřitele, který podal odpůrčí žalobu, dovolací soud nesouhlasí. Dlužník činí odporovatelný právní úkon se záměrem zmařit uspokojení pohledávky věřitele ze svého majetku. Má-li více věřitelů, dlužník zpravidla nerozlišuje, kterého z věřitelů jeho odporovatelný právní úkon postihne, a ani v tomto směru nemůže dobře rozlišovat, neboť neví, který z jeho věřitelů se bude vyslovení odporu domáhat žalobou u soudu. Ustanovení § 42a odst. 2 občanského zákoníku neváže odporovatelnost právního úkonu dlužníka na zkrácení uspokojení konkrétní vymahatelné pohledávky; je proto nerozhodné, zda úmysl dlužníka směřoval ke zkrácení všech jeho věřitelů nebo jen některých z nich, popřípadě zda dlužník činil právní úkon, aniž by jeho úmysl zkrátit své věřitele vůbec směřoval vůči konkrétním osobám, které proti němu mají pohledávku. Za odporovatelný se ve smyslu ustanovení § 42a odst. 2 občanského zákoníku považuje takový právní úkon, který dlužník učinil v úmyslu zkrátit své věřitele, aniž by činil mezi nimi jakýkoliv rozdíl, například podle toho, zda uplatnili nebo neuplatnili odpor.

Nejde-li o právní úkon dlužníka učiněný vůči osobám jemu blízkým, je dalším předpokladem odporovatelnosti podle ustanovení § 42a odst. 2 občanského zákoníku to, že dlužníkův úmysl zkrátit jeho věřitele musel být znám druhé straně právního úkonu. Vzhledem k tomu, že úmysl dlužníka zkrátit jeho věřitele nemusí směřovat vůči konkrétním osobám, které mají za ním pohledávku, unese žalobce v tomto směru své břemeno tvrzení a důkazní břemeno, i když nebude tvrdit a prokazovat, že druhá strana věděla o konkrétních věřitelích dlužníka; postačí, bude-li tvrdit a prokáže-li, že druhá strana musela v době právního úkonu vědět, že dlužník má alespoň jednu nesplacenou pohledávku a že dlužník vůči ní učinil právní úkon v úmyslu zmařit její uspokojení (uspokojení svého věřitele).

sobota 5. května 2012

Právní věty 4. 5. 2012

V pátek 4. května jsme se na Profipravo.cz věnovali družstvům, resp. nabývání podílu v družstvu po zůstaviteli jeho dědici. K tomuto tématu byla publikována dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 2145/2010 a 29 Cdo 136/2011.

Jejich právní věty zní:

K nabytí členství v družstvu děděním po zůstaviteli

I. Členství dědice v družstvu je odvozeno od členství jeho právního předchůdce – zůstavitele; jde o odvozený (derivativní) vznik členství. Takovému způsobu vzniku členství odpovídá též závěr, podle něhož dědic získává ve vztahu k družstvu stejné právní postavení jako jeho právní předchůdce. Při výpočtu vypořádacího podílu člena družstva, který zdědil členská práva a povinnosti od svého právního předchůdce, je proto třeba do počtu ukončených let jeho členství zahrnout i dobu členství jeho právního předchůdce.

II. Stane-li se dědic členem družstva, stává se jím s účinky ke dni smrti zůstavitele (ex tunc), a to bez ohledu na to, zda se členem družstva stává ze zákona (v případě bytových družstev), či zda vzniku jeho členství musí předcházet jeho žádost o členství, případně ve spojení se souhlasem představenstva (v případě ostatních družstev).


K nabytí práva na zaplacení vypořádacího podílu v družstvu více dědici

Právo na zaplacení vypořádacího podílu zůstavitele v družstvu, tj. peněžitou pohledávku ve výši odpovídající vypořádacímu podílu zůstavitele v družstvu, může v příslušném poměru společně nabýt (a případně i žalobou uplatnit) více dědiců - ať už v důsledku dohody o vypořádání dědictví nebo v důsledku dědění ze zákona či ze závěti.

čtvrtek 3. května 2012

Právní věty 3. 5. 2012

Dnes ve čtvrtek 3. května jsme na webu Profipravo.cz kromě rozhovoru s autorem komentáře zákona o rozhodčím řízení publikovali též dva občanskoprávní judikáty:

K pořízení allografní závěti podle ust. § 476c občanského zákoníku

I. Zpřísnění podmínek pro pořízení allografní závěti podle ustanovení § 476c obč. zák. slouží k ochraně práv zůstavitele, jemuž - jak vyplývá z logického i jazykového výkladu tohoto zákonného ustanovení - objektivně existující handicap (zpravidla zdravotní) znemožnuje číst nebo psát, tedy pořídit závěť ve smyslu ustanovení § 476a obč. zák. (hollografní závěť) nebo § 476b obč. zák. (allografní závěť se dvěma svědky). Zůstavitel, který není takto handicapován, proto nemůže platně pořídil závěť ve smyslu ustanovení § 476c obč. zák. (§ 40 odst. 1 obč. zák.).

II. V daném případě je důvod pořízení sporné závěti postupem ve smyslu ustanovení § 476c obč. zák. vysvětlen slovy „vzhledem ke zdravotnímu stavu ... byla závěť sepsána pisatelem dne ...“. Za této situace je nezbytné, aby v dědickém řízení bylo zjištěno, zda použitá formulace „zdravotní stav“ pojmenovala reálně existující stav, kdy zůstavitelka „nemohla číst nebo psát“.

Smyslem a účelem požadavku ustanovení § 476c odst. 2 obč. zák., aby v závěti bylo uvedeno, že zůstavitel „nemůže číst nebo psát“, totiž není formální proklamace opisující text zákona, ale jakákoli slovní formulace, která bude popisovat skutečný stav, kdy lze závěť ve smyslu ustanovení § 476c obč zák. pořídit, tj. stav, kdy zůstavitel opravdu v době pořízení závěti „nemůže číst nebo psát“.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud posoudil spornou závěť jako neplatnou bez uvedených zjištění, jsou jeho závěry nesprávné.


K bezdůvodnému obohacení vlastníků jednotek v budově na cizím pozemku

V případě stavby stojící na cizím pozemku se – není-li zde právní důvod takového užití pozemku – na úkor vlastníka pozemku obohatí vlastník stavby. Je-li pak taková stavba budovou, v níž byly vyčleněny jednotky ve smyslu ustanovení § 4 zákona o vlastnictví bytů, jsou těmito osobami (jež se bezdůvodně obohacují užíváním cizího pozemku) vlastníci jednotek.

Ze žádného ustanovení zákona o vlastnictví bytů neplyne, že by tato povinnost přecházela na osobu vykonávající správu budovy. A takový závěr nelze činit ani výkladem pojmu správa budovy ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů. Jakkoliv lze správu ve smyslu citovaného ustanovení chápat velmi široce, nelze z pouhého pojmu správy dovozovat osobní majetkovou odpovědnost správce vydat (nahradit) bezdůvodného obohacení získané vlastníky jím spravovaného majetku.

 Závěr odvolacího soudu, podle kterého je správce domu pasivně věcně legitimován k zaplacení peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení získané vlastníky jednotek na úkor vlastnice pozemků, tudíž správný není.

středa 2. května 2012

Právní věty 2. 5. 2012


Ke společnému jednání více jednatelů ve stanovených případech

Určuje-li společenská smlouva a podle ní v obchodním rejstříku zapsaný způsob jednání za společnost s ručením omezeným, že každý z jednatelů je oprávněn jednat za společnost samostatně v obchodních případech, jejichž hodnota nepřevyšuje 40.000,- Kč a v obchodních případech, jejichž hodnota převyšuje 40.000,- Kč, jednají oba jednatelé společně, jde v části týkající se společného jednání jednatelů o určení způsobu jednání jménem společnosti podle ustanovení § 133 odst. 1 obch. zák. a nikoli o omezení jednatelského oprávnění ve smyslu ustanovení § 133 odst. 2 obch. zák. 

K vyslovení nicotnosti usnesení valné hromady po 1. 12. 2009

S účinností od 1. prosince 2009 nelze v důsledku novely provedené zákonem č. 420/2009 Sb. postupovat v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti nebo členské schůze družstva podle závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 1060/2006. Ustanovení § 200e odst. 5 o. s. ř. nyní výslovně upravuje způsob vypořádání vztahu mezi navrhovatelem a společností v situaci, kdy soud shledá, že usnesení valné hromady, jehož platnost byla napadena, je nicotné. Představuje tak jeden z případů, kdy soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř.
Ze znění i účelu vykládaného ustanovení je pak zjevné, že soud nemá možnost uvážit, zda nicotnost vysloví či nikoliv. Dospěje-li k závěru, že napadené usnesení valné hromady je nicotné, vysloví jeho nicotnost, aniž by musel současně zamítat návrh na vyslovení jeho neplatnosti (jinými slovy vyslovením nicotnosti určitého usnesení valné hromady je návrh v tomto rozsahu vyčerpán). 

Jelikož odvolací soud rozhodoval až poté, kdy ustanovení § 200e odst. 5 o. s. ř. nabylo účinnosti, byl jím vázán a měl-li za to, že jedno z napadených usnesení valné hromady společnosti je nicotné (jelikož nespadá do působnosti valné hromady), byl povinen vyslovit jeho nicotnost. 

K vázanosti valné hromady úrokovou sazbou úvěru uvedenou v pozvánce

I. Účelem pozvánky na valnou hromadu akciové společnosti je umožnit akcionářům, aby se mohli včas a se znalostí obsahu jednání valné hromady rozhodnout, zda se valné hromady zúčastní, aby si mohli zajistit podmínky pro tuto účast a připravit se na jednání valné hromady. Formulace jednotlivých bodů programu valné hromady proto musí být do té míry určitá, aby dosažení tohoto cíle umožňovala.

II. Závěr, podle kterého valná hromada není při schvalování úvěru, poskytovaného osobě uvedené v ustanovení § 196a odst. 1 nebo odst. 2 obch. zák., vázána výší úrokové sazby uvedené v pozvánce na valnou hromadu, a může tudíž schválit uzavření úvěrové smlouvy s odlišnou sazbou, než byla uvedena v pozvánce (aniž by tak bylo rozhodnuto o záležitosti neuvedené v pozvánce na valnou hromadu), se podává zcela zjevně z ustanovení § 184 odst. 5 obch. zák., ve znění účinném do 30. listopadu 2009.


(posuzováno podle obchodního zákoníku ve znění účinném do 30. 11. 2009)